Minulý týden se na pultech knihkupectví objevila fantasy novinka Město hořících křídel. Kromě originálního světa, příjemné enemies-to-lovers romantiky a pěkného grafického zpracování se můžete těšit i na spoustu akce, a hlavně na jiskření a zábavné slovní výměny mezi hlavními postavami. Abychom vás nalákali, nachystali jsme si pro vás několik citátů pro představu.

May obrátila oči v sloup. „Nezapomeňte, co jste udělal s tím gaučem. Jestli si nedáte pozor, vypálíte půlku paláce,“ připomněla králi dřív, než ho mohl Jestřáb přivést na nebezpečné myšlenky. 

„Žádný strach,“ odpověděl bezkřídlý. „Teď, když je palác můj, to samozřejmě nechci riskovat.“ 

 

„Proč vy?“ 

Luan si v posledních týdnech položil stejnou otázku mnohokrát, aniž by dospěl k nějakému závěru. 

„Možná proto, že jsem tak sympatický?“ 

„Dlužíš mi to, protože jsem ti zachránila život ne jednou, ale hned dvakrát.“ 

Koutky úst mu zaškubal úsměv. 

„Měla jsi mi říct, že jde o soutěž.“ 

Po střechách se proháněl vítr, jemu čechral vlasy, jí peří. 

„Myslela jsem, že odhalování tajemství je tvoje parketa.“ Zatvářila se naoko zklamaně. „Zřejmě jsem se mýlila.“ 

Přivřel oči a pak se tiše zasmál. Hluboce a melodicky. Tak nakažlivě, že May na chvíli zapomněla na temné myšlenky, které v ní už týdny zuřily jako bouře. 

Luan obrátil oči v sloup, odstrčil ji stranou a sklonil se nad zámkem. Dveře se otevřely dřív, než se mu May stačila podívat přes rameno. 

„Jak jsi to tak rychle udělal?“ 

Vhodil nástroje do koženého pouzdra a to zastrčil do kapsy kabátu. „Léta praxe, princezno. Jestli chceš, ukážu ti, jak se páčí zámky.“ 

„Neplánuju vnikat do cizích domů.“ 

Ušklíbl se. „Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde mě najdeš.“ 

„Jen protože se něco třpytí, neznamená to, že je to pěkné,“ odpověděl Luan zamyšleně. „A co je skryté ve stínu, nemusí být vždycky ošklivé.“ 

Luan ohromeně vytřeštil oči. „Tak povídej.“ 

May obrátila pozornost k židli, do které před chvílí vrazila a která z nevysvětlitelného důvodu stála uprostřed místnosti. 

„Jen když se oblékneš,“ odpověděla dřív, než se její pohled zatoulá, kam nemá, a její nadmíru unavený mozek přestane úplně myslet. 

Jeho rty se posměšně zachvěly. „Znervózňuju tě, princezno?“ 

„Ne, ale s polonahými králi se nebavím.“ 

Luan si vzpomněl na slova Havraní lady. Její proradný plán, uštěpačné poznámky a přesvědčení, že se dá tak snadno ovlivnit, způsobily, že se v něm magie divoce rozproudila. 

Jedna věc byla naprosto jistá. Než aby tančil s princeznou, raději si jako svůj doprovod vezme koště. 

Druhý den ráno Luan přemýšlel, co ho to popadlo. Proč se nechal zatáhnout do princezniny hry, když znal její úmysly. Možná proto, že na něj udělala dojem svou hbitostí a silou. Nebo kvůli jejím rozpáleným tvářím, vlajícím vlasům a divokému odhodlání, díky němuž vypadala jako bohyně války, kterou jako malý chlapec obdivoval v knihách. 

Jen příběhy ho v dřívějších letech zachránily před nejhorší samotou, umožnily mu snít, milovat a létat, když už nemohl snést realitu. Ve chvílích, kdy byla skutečnost příliš krutá a nemilosrdně ho srážela na kolena, občas přemýšlel, jestli by nebylo lepší udělat krůček za zeď. Malý krůček, který ho dělil od jeho prvního a zároveň posledního letu.  

Mimochodem, pokud máte rádi příběhy s vtipnými a ironickými dialogy hlavních postav, určitě se kromě Města hořících křídel podívejte třeba na Kouzla rodu Thornů, Kroniky prachu nebo na jakoukoli knihu od Mariany Zapaty nebo Jennifer L. Armentroutové.