Hra temné čarodějky je jedna z knih, ve kterých hraje vedlejší roli Praha (mnohem větší pak bude hrát ve druhém dílu). Proč právě Praha? Co se na ní autorce Nataliji Matolinec tak líbí? Na jaká další města se můžete v její plánované trilogii těšit? Co je podle autorky největším zlodějem energie? A je něco, čeho se ona sama opravdu bojí? To a mnohem víc se dozvíte v následujícím článku.

Natalija Matolinec je nejen talentovaná autorka, ale i vtipná, chytrá, statečná a občas i řádně sarkastická žena (stejně jako její hrdinka Varta). I když jsme následující rozhovor vedli jen po mailu, neskutečně jsme se při něm pobavili, a už se nemůžeme dočkat, až Nataliji potkáme osobně. A to se stane velice brzy, protože byla spolu s pěti dalšími autory vybrána (z 500 jiných uchazečů!) jako účastnice UNESCO projektu „Praha – město literatury“ a na podzim tak stráví dva měsíce v Praze! 

A už teď nám slíbila, že si vedle psaní další série (prequelu k trilogii Hra temné čarodějky, který se má odehrávat v období Belle Époque, zhruba sto let před současnými událostmi) najde čas i na nás. A samozřejmě na své čtenáře! Třeba na setkání v nějaké příjemné kavárně, které tak miluje. A možná nám přitom prozradí i nějaké perličky a zajímavé detaily ze svých knih. Třeba to, jakou spojitost má jméno hlavní hrdinky „Varta“ s rodinným tajemstvím Tarnoveckých. 

A teď už hurá na zajímavosti, které nám o sobě i o Hře temné čarodějky Natalija prozradila. 

Jak se ti líbí česká obálka tvé knihy? 

Je naprosto fantastická. Ještě jsem ji sice neviděla naživo, ale na fotkách vypadá jednoduše úžasně! Moc se mi líbí, jak jsou na obálce zastoupené prvky světla i temnoty, rovnoměrně a stejně důležitě – jako je to v knize samotné. I vybrané barvy jsou perfektní. Navíc se mi hrozně líbí, že na obálce můžete vidět prvky architektury Lvova a také Vartin přívěsek. Už se moc těším, co bude na obálce druhé knihy, jejíž děj se přesouvá do Prahy. 

Měla jsi pro Hru temné čarodějky nějakou konkrétní inspiraci?  

No, to je pěkně dlouhý příběh. Když jsem była teenager, většina fantasy knih, které se mi dostaly do rukou, se odehrávala někde hodně daleko. A tak jsem se rozhodla, že by bylo skvělé využít jako prostředí pro fantasy příběh místa, která znám – představit si, že se něco tajemného a nadpřirozeného děje hned za rohem, a nabídnout čtenářům nový a svěží pohled na Lvov, zejména na jeho neturistické části. Přesně to miluju na urban fantasy knihách! A jsem šťastná, že se objevuje stále více knih, které se zaměřují na střední a východní Evropu, ukazují jejich historii nebo nás zavádějí do moderních měst pulzujících životem. 

Dalším důležitým bodem je, že v téhle trilogii je Ukrajina součástí Středoevropského magického konglomerátu. Může to vypadat jako drobnost, ale pro mě je tohle významný detail. Protože pocházím ze Lvova, který je historicky úzce spjaý s evropským kulturním a historickým dědictvím, chtěla jsem napsat příběh, který by tohle spojeni zdůraznil. 

Hodně mě taky ovlivnily moje cesty do zahraničí. O tom, že druhý příběh se bude odehrávat v Praze, jsem proto měla jasno hned od začátku (a sarkastický Zlatan se vrátí domů, těšte se). Začátek třetího dílu – „budapešťského“ – se mi promítnul před očima, zatímco jsem pozorovala Řetězový most nad Dunajem. 

Hlavně jsem ale chtěla psát o divokých a vášnivých čarodějích, kteří bojují, trpí, dělají chyby, porušují pravidla a nakonec možná i mění svět k lepšímu – i kdyby jen trochu. Vartina temná stránka a její ostrá osobnost były v mé hlavě od začátku. První kniha o krvavé Hře nám ukazuje konflikt světla a temnoty a taky hrdiny, kteří nemohou najít cestu ven. Až na konci uvidíme, kdo jsou opravdoví nepřátelé, a – snad moc nevyspoilerujeme – Varta projde mnoha změnami ve svém myšlení a hlavně v názorech na čarodějnou společnost. 

Máš ráda Prahu? 

No, napsala jsem celou knihu, která se v Praze odehrává … 😄. Takže ano, Praha je jedno z mých oblíbených měst. Navštívila jsem ji během své první cesty po Evropě a byla to láska na první pohled. V té době jsem o Praze ještě nevěděla vůbec nic. Přijela jsem pár dní před Novým rokem a nějaký čas jsem strávila jen potulováním se po městě bez konkrétního cíle, protože všechno kolem bylo tak úžasné. Bylo to úžasné období – zimní pohádka spojená s okouzlující architekturou, magickou atmosférou, vůní skořice a vánočními světýlky. Navíc jsem na svých toulkách úplně náhodně narazila na tolik úchvatných míst – třeba útulnou kavárničku na Novém Světě nebo na žluté tučňáky u řeky. A tolik secese! Alfons Mucha je můj nový idol! ❤ 

A tak jsem se do Prahy vydala znovu. A znovu. A znovu. Nemyslím si, že bych někdy nabyla dojmu, že už tu nemám co objevit. Moji kamarádi si ze mě dokonce dělali legraci, že většina spisovatelů sní o překladu svých knih do angličtiny – já jsem snila o české verzi (i když nakonec jsem se dočkala i anglického projektu). 

Co bychom rozhodně neměli zapomenout navštívit, pokud zamíříme do Lvova? 

Nezapomeňte navštívit mě! Udělám vám nezapomenutelnou tour po městě 😁.  

Lvov má podobnou atmosféru jako pražské Staré Město. Je plný historie, která sahá až k období středověku. Můžete tu navštívit arménskou a židovskou čtvrť, podívat se na dechberoucí chrámy, minout byste určitě neměli ani radnici na náměstí Rynok. Já osobně miluju období Belle Époque, takže doporučuju památky vzniklé v rakousko-uherském období: budovy Národní opery a baletu, Dům vědců nebo pitoreskní čtvrť Kastelivka. 

Najdete u nás spoustu úžasných kaváren – kávová kultura je důležitou součástí lvovské identity a najdete tu podniky všeho druhu: od nóbl kaváren po podniky „třetí cenové“. 

Existuje něco, čeho se bojíš? 

Tohle je otázka, která probouzí k životu můj černý humor. Jelikož žiju na Ukrajině, kde jsou nejčastějším zvukem, který slyším, sirény varující před leteckým útokem, pak můžu říct, že v současné době mě asi nedokáže vyděsit už nic. 

Co nebo kdo podle tebe z lidí nejvíc vysává energii? 

Perfekcionismus. Někdy je těžké posunout se v práci dál, když máte dojem, že projekt, na kterém zrovna děláte, ještě není úplně dokonalý. Co může v takové chvíli pomoct? Říct si, že definice „dokonalosti“ se může měnit 😉. 

Máš ty sama nějaký magický talent? 

Rozhodně. Mám kouzelnou schopnost na zapamatování jmen. I proto ráda dávám svým postavám druhá jména – jako ve Hře temné čarodějky. Nedávnou jsem ale zjistila, že pro většinu mých čtenářů není zapamatování si jmen tak jednoduché jako pro mě.  

Taky jsem kouzelnice, pokud jde o plánování výletů. V mých představách toho totiž za den stihnu dvakrát tolik, než je vůbec možné.