Rozhovor s Alenou Štraubovou, autorkou Léta mezi řádky


Neuspěli jste v letošní Hvězdě inkoustu? Nevěšte hlavu, i tak vám u nás může vyjít kniha. Třeba jako Aleně Štraubové, autorce knihy Léto mezi řádky. O tom, proč se její rukopis neumístil v předloňské Hvězdě inkoustu na stupních vítězů, ale i o mnoha dalších zajímavostech a postřezích ze života téhle talentované mladé autorky se dočtete v následujícím rozhovoru.

Co tě ke psaní přivedlo? Máš nějaké vzory?

Píšu už od základky a asi jako většina lidí jsem začala na fanfikcích. Ty jsem postupně publikovala a nadšené ohlasy čtenářů mě pobízely psát dál a dál. Vzorů mám spoustu – obdivuju to, jak André Aciman pracuje s jazykem, jak Leigh Bardugo tvoří napětí mezi postavami, vtip Casey McQuiston i to, jak přirozeně dokáže Brigid Kemmerová do svého příběhu zakomponovat tolik vážných témat.

Jaký je tvůj oblíbený knižní hrdina/hrdinka z dětství a proč?

Za mě je to určitě Hermiona. Stejně jako zbytek mé generace i já jsem vyrostla na Harrym Potterovi, takže výběr byl jasný.

Je něco, co tě na knihách rozčiluje?

Asi určité tropes, které mi lezou na nervy – bad boy (chodící red flag), extrémně přeslazený epilog po x měsících/letech (žádost o ruku, těhotenství a vytetování si jména toho druhého, proboha, na to jsem kdysi někde narazila a bylo to kombo rovnou všech tří věcí), insta love s nedostatkem komunikace. Ze stylistické stránky krátké věty a téměř úplná absence souvětí – z toho bych se zbláznila.

Čím tě naopak kniha zaujme?

Na první pohled hezkým grafickým zpracováním. Jazykově bohatou slovní zásobou a obsahově… asi naopak těmi tropes, které mám ráda – hate to love, slow-burn, dále pak vtip a hodně dobře vystavěných dialogů.

Co tě při psaní inspiruje?

To, co se mi stane v životě, moje sny, příběhy přátel, ale stejně tak i mé oblíbené filmy nebo knížky. Ráda si z nich beru to, co se mi na nich tak líbí (třeba atmosféru, typ romantické linky apod.), a kombinuju to ve svém příběhu.

Máš nějaké speciální rituály, které ti při psaní pomáhají?

Pouštím si k psaní téměř vždycky Hanse Zimmera. A dělám si hodně kafe (tedy mléka s příchutí kafe, jak tomu říkají moji kamarádi).

Jak probíhá tvůj tvůrčí proces? Kdy a kde píšeš?

Nejradši píšu v posteli. Mám tam hromadu prostoru na poznámky, oblíbené knížky, po ruce kafe a hned po psaní (protože nejčastěji píšu v noci) si můžu lehnout a spát. Akorát to teda stejně nefunguje, protože ještě musím do koupelny a tak, ale chápete, prostě pro ten pocit, že si teoreticky můžu lehnout a spát 😊.

Zapisuješ si někam svoje nápady a postřehy, abys je později využila ve své tvorbě?

Nejčastěji si je píšu do telefonu – třeba když někdo prohlásí něco vtipného nebo konečně vymyslím scénu, nad kterou dumám už týdny. Ale občas mě něco napadne a řeknu si, že to určitě nezapomenu – a hádejte, co se stane o pět minut později?

Konzultuješ svoje příběhy s někým? Kdo je čte jako první?

Jako první je čtou moji nejbližší kamarádi – posledně to byli asi čtyři, kteří četli v průběhu. Každou část mi komentovali a takhle jsem doladila svou první verzi příběhu.

Jak vnímáš svoje postavy? Máš od začátku jasnou představu, kým budou a jaký plní účel?

Jasnou představu nemám. Vím, co je pro ně specifické, více méně vím, jak vypadají, ale opravdu detailně se mi formují až během psaní.

Co tě přivedlo k tomu napsat Léto mezi řádky a jak kniha vznikala?

Co mě k tomu přivedlo? Že jsem dočetla Červenou, bílou a královsky modrou, nadšeně jsem zavřela knížku a šla hledat další queer romcom. A jaksi jsem zjistila, že žádný není (respektive v té době nebyl žádný, který bych ještě nečetla), tak jsem se rozhodla, že si ho napíšu sama. Zároveň v té době probíhala Hvězda inkoustu na téma feel-good contemporary, takže jsem to spojila (ale z Hvězdy inkoustu jsem byla diskvalifikovaná kvůli nepřiložení GDPR formuláře, takže jsem to pak stejně posílala znovu 😊).

Jak bys popsala naši spolupráci? Překvapilo tě něco?

Se spoluprací jsem byla více než spokojená, protože takovou péči od redaktorky a zároveň ultra rychlou komunikaci Fragmentu, když jsem cokoliv potřebovala, jsem vážně nečekala.

Proč by si lidé měli Léto mezi řádky přečíst?

Protože je to ideální čtení na léto, které se blíží, nechybí tomu vtip, pořádná dávka romantiky a prostředí, které vás přesune na dovču k moři, i kdybyste zrovna seděli ve škole nebo v práci.