O tom, že Mariana Zapata umí psát perfektní slow burn romantiku, jsme se přesvědčili už v jejích předchozích románech. Stejně jako o tom, že jí vytvořené páry jsou pro sebe jako stvořené – jen jim většinou trvá dost dlouho, než si to uvědomí. Ať už jde o Sal a Kultiho, Gaby a Sašu, Jasmine a Ivana nebo Vanessu a Aidena, tihle všichni začínali vzájemnou antipatií, než si uvědomili, že k sobě patří. Ruby a Aaron jsou v téhle společnosti trochu výjimka – ale o to víc si vývoj jejich vztahu užíváme.

Ruby bude zanedlouho čtyřiadvacet a na rozdíl od předchozích Marianiných hrdinek je spíš introvertní, nesebevědomá, nezkušená ve vztazích a v oblasti flirtování. Její rodina (dost velká, protože má dvě sestry a dva bratry – mimochodem, její mladší sestrou je právě Jasmine z románu S láskou, Lukov) žije v Texasu a Ruby všechny svoje sourozence zbožňuje. Osmadvacetiletý Aaron má sourozence jenom dva – bratra a sestru. Jeho sestra trpí autismem a matka rodinu opustila, proto se u Aarona vyvinul super ochranitelský mód. A možná i proto narukoval do armády, se kterou se teď nachází na misi v Iráku. 

I když je Aaron povahově Rubyiným pravým opakem – okouzlující, zábavný a sebevědomý –, mají toho tihle dva i hodně společného. Třeba hraní World or Warcraft ⁠ . A můžou se jeden od druhého taky hodně naučit. Například v oblasti popkultury – protože narážek na knihy, filmy a seriály je v téhle knížce nepočítaně. Aaron se kvůli Ruby pustí do čtení a Ruby se kvůli Aaronovi a jeho povzbuzování zase postaví sama za sebe. 

I když tady chybí napětí z překonávání počáteční averze, tuhle slow burn romanci si i tak užijete na sto procent. Nečekejte ironické slovní přestřelky, ale zato se těšte na Rubyiny špatné vtípky, které vás dostanou pod stůl. Tady malá ochutnávka:  

Povídá major mladému vojákovi: „Dneska jsem vás neviděl na nácviku kamufláže.“ 

A voják na to: „Děkuju, pane.“ 

nebo 

Jaké těstoviny mají kanibalové nejradši? 

… kolínka. 

Tak co? Taky už se nemůžete dočkat, až těch čtyři sta padesát stránek přelouskáte? 😉