Když sáhneme po knize, většinou si přejeme, aby nám její hrdinové byli sympatičtí – aby byli odvážní, spravedliví, zásadoví a čestní. Přesto se však naše náklonnost nakonec často stočí k těm, jejichž činy i motivy jsou… dejme tomu sporné. Postavy, které lžou, zrazují, mstí se a jdou si za svým bez ohledu na následky. Možná je to tím, že antihrdinové bývají uvěřitelnější, vrstevnatější a často i mnohem zajímavější než dokonalí klaďasové. V jejich příbězích poznáváme svět plný dilemat, kompromisů a vnitřních bojů – a právě proto je tak těžké je odložit.

Pojďme si připomenout několik báječných antihrdinů a antihrdinek, kteří nám ukazují, že hranice mezi dobrem a zlem není nikdy úplně ostrá.

Teia (Dědic pekla, Tiffany Wang)

Hlavní hrdinka fantasy románu Dědic pekla je ukázkovým příkladem postavy, u které do poslední chvíle nevíme, na které straně vlastně stojí. Druhorozená princezna Teia balancuje na hraně zrady i rebelie a je ochotná udělat prakticky cokoli, aby přežila v krutém světě, který ji odmítl. Někdy se zdá, že jedná jen z vypočítavosti, jindy v ní zahlédneme záblesk citu a touhy po spravedlnosti. Právě její nepředvídatelnost nás nutí číst dál a až do poslední stránky napjatě očekávat, jak její příběh vlastně skončí.

Erik (Věčný král, L. J. Andrews)

Erik z Věčného krále je temný vládce, který neváhá mučit a deptat své nepřátele. Kvůli lásce je ochoten zajít až na hranici šílenství a obětovat vše – včetně morálních zásad a svědomí. Krutý panovník i rozervaný pirát v jednom se nebojí brodit se po kotníky v krvi, ale když jde o jeho Livii, dokáže být i neskutečně něžný. Což z něj dělá postavu, kterou milujeme i nenávidíme zároveň.

Zayden (Odraz, Alexandra Negrońska)

Na první pohled arogantní a nesnesitelný Zayden ze série Odraz působí jako typický „bad boy“, který si rád pohrává s lidmi kolem sebe. Jak ale postupně odkrýváme jeho motivace, zjišťujeme, že se jedná o postavu, která má až překvapivě mnoho vrstev. Touží sice zachránit bratra, jenž dosud žije v područí odtažitých a krutých rodičů, jenže na to rozhodně nejde v rukavičkách. Nebojí se jednat tvrdě, manipulovat s ostatními, lhát nebo i zrazovat. Což se mu ne vždy vyplatí, protože jeho otec je rozhodně víc než tvrdý soupeř a Zayden se tak učil od toho nejlepšího.

Nemoj (Pán močálu, Lucie Ortega)

Nemoj z Pána močálu je postava, kterou na procházce v lese rozhodně nechcete potkat. Býval nevolníkem, než se zamiloval do dívky z vyšší společnosti, kvůli které se dopustil vraždy – a sám za to zaplatil životem. Po probuzení v močálu cítí k lidem nenávist a má za to, že si jen berou, co se jim zlíbí. Když vidí, že chtějí zničit močál, vyhlásí jim válku a snaží se je zlikvidovat. Pro vlastní prospěch – a úspěch svého tažení – neváhá zradit ani nejlepší přátele. I když s jeho jednáním často nesouhlasíte, nemůžete ale jeho motivaci upřít racionální základ. Nemoj možná není ten, komu byste se šli vyplakat na rameno – ale rozhodně je někdo, za kým byste šli v případě ohrožení života.

Pekelnice Hjó (Pekelnice Hjó, Mina Ikemoto Ghosh)

Hjó je naprosto nezaměnitelná antihrdinka. Za peníze vám klidně zařídí pekelný den – a své řemeslo vykonává chladně, profesionálně a bez zbytečných otázek. Co si kdo zaplatí, to taky dostane. Je drsná, vtipná a naprosto oddaná svému poslání. Jenže čím víc ji poznáváme, tím víc zjišťujeme, že je to vlastně obyčejná holka. Někdy náznak citu, občas bolestná vzpomínka, jindy možná (velmi dobře) skrytý smysl pro spravedlnost. Hjó totiž není démon ve službách zla, ale spíš žena, která vám ukáže, že ani v pekle se nehraje úplně fér.

Všechny zmíněné postavy mají jedno společné: ukazují nám, že svět není černobílý a že i ti nejhorší z nás mají pro své jednání nějaké důvody. Jsou odrazem našich vlastních slabostí, ale i síly jít za svým. Díky nim jsou příběhy napínavější, překvapivější a bližší skutečnému životu. A proto se k nim vždycky rádi vracíme. Chcete-li si letos v létě dopřát silné emoce, napínavé zápletky a postavy, které vás zaskočí i okouzlí svou temnou stránkou, sáhněte po těchto knihách. Dědic pekla, Věčný král, Odraz, Pán močálu i Pekelnice Hjó vás vezmou do světů, kde nic není černobílé, kde i ti největší cynici mohou milovat a ti nejlaskavější dokážou zradit. Ti, kdo selhávají, nás totiž občas naučí nejvíc, a někdy právě v těch nejšedších postavách najdeme sami sebe.