Přečtěte si začátek Haymitchova příběhu!

Aktuality Knižní novinky

Přečtěte si začátek Haymitchova příběhu! Fenomén Hunger Games pokračuje – Úsvit sklizně vyjde 20. března 2025.

„Všechno nejlepší, Haymitchi!“
   Když se narodíte v Den sklizně, má to tu výhodu, že si můžete na narozeniny přispat. Pak už jde ale v podstatě všechno z kopce. Den bez školy sotva vyrovná hrůzu z losování jmen splátců. A i když přežijete losování, nikdo nemá chuť na dort po tom, co sleduje, jak nějaké dvě děti vlečou do Kapitolu na zmasakrování. Překulím se a přetáhnu si přikrývku přes hlavu.
   „Všechno nejlepší!“ Můj desetiletý bratr Sid mi zatřese ramenem. „Říkal jsi, že tě mám vzbudit. Říkal jsi, že chceš být v lese, až se rozední.“
   To je pravda. Doufám, že dokončím svoji práci ještě před ceremoniálem, abych se odpoledne mohl věnovat dvěma věcem, které mám ze všeho nejradši: zahálení a trávení času se svou dívkou, Lenorou Dove. Mamka mi ani jedno z toho zrovna neulehčuje, protože pravidelně prohlašuje, že žádná práce pro mě není moc tvrdá, špinavá ani složitá a že i ti nejchudší můžou sehnat pár penny, aby hodili svou bídu na někoho jiného. Ale vzhledem ke dvěma významným událostem dnešního dne mám pocit, že mi dá trochu volnosti, pokud předtím stihnu splnit všechny svoje úkoly. Plány mi spíš můžou zhatit tvůrci her.
   „Haymitchi!“ zakvílí Sid. „Vychází slunce!“
   „No dobře, fajn. Už vstávám.“ Zvednu se z matrace a natáhnu si krátké kalhoty vyrobené z pytle od vládou vydávané mouky. Na zadku tak mám vytištěná slova S LASKAVOU POMOCÍ KAPITOLU. Mamka nic nevyhodí. Zamlada ovdověla, když táta zahynul při požáru v uhelném dole, a živí mě i Sida tím, že pracuje jako pradlena a využívá úplně všechno, co se jí dostane do rukou. Popel z tvrdého dřeva, který zůstává v kamnech, shromažďuje na louhové mýdlo. Skořápky z vajec drtí, aby s nimi hnojila zahrádku. Tyhle šortky jednoho dne nastříhá na proužky a vplete do koberce.
   Doobléknu se a položím Sida zpátky do jeho postele, kde se okamžitě zachumlá do mozaikovité deky. V kuchyni si vezmu kus kukuřičného chleba – mamka ho upekla kvůli mým narozeninám, protože je lepší než ta tmavá hmota plná písku, která vznikne z kapitolské mouky. Mamka už venku za domem míchá klackem horký obsah kotle – hornické kombinézy. Je to namáhavá práce a já vidím, jak se jí napínají svaly. Je jí teprve pětatřicet, ale životní útrapy už jí vyryly do obličeje vrásky, jak to útrapy dělávají.
   Zahlédne mě ve dveřích a otře si čelo. „Všechno nejlepší k šestnáctinám. Na kamnech jsou povidla.“
   „Díky, mami.“ Najdu pánev s rozvařenými švestkami a naberu si trochu na chleba, než vyrazím ven. Před pár dny jsem je natrhal v lese, ale je to příjemné překvapení mít je takhle horké
a doslazené.
   „Potřebuju, abys dnes doplnil nádrž,“ řekne mamka, když ji míjím.
   Máme do domu zavedenou studenou vodu, jenže ta teče tak tenkým pramínkem, že by trvalo věčnost, než by nateklo celé vědro. U domu stojí i sud na dešťovou vodu, za kterou si účtuje příplatek, protože po vyprání v ní je oblečení měkčí, ale na většinu prádla používá vodu z naší studny. Se vším tím pumpováním a vláčením věder trvá naplnění nádrže dvě hodiny, i se Sidovou pomocí.
   „Nemůže to počkat do zítřka?“ zeptám se.
   „Už mi dochází voda a mám horu prádla,“ odpoví mamka.
   „Tak odpoledne,“ řeknu. Snažím se zakrýt podráždění. Jestli sklizeň skončí v jednu, a za předpokladu, že se nestaneme letošními splátci, budu s vodou hotový ve tři a pořád mi zbude čas na to, abych se viděl s Lenorou Dove.
   Omšelé, šedivé domy Sloje halí mlžný opar, jako by je chránil. Byl by to uklidňující pohled, nebýt občasného křiku dětí pronásledovaných zlými sny. Během posledních několika týdnů, jak se blíží padesáté Hladové hry, jsou tyhle zvuky čím dál častější, stejně jako úzkostné myšlenky, které se usilovně snažím potlačovat. Druhé Čtvrtohry. Dvakrát tolik dětí. Nemá cenu se tím zabývat, opakuju si, nemůžeš s tím vůbec nic dělat. Jako dvoje Hladové hry naráz. Neexistuje způsob, jak ovlivnit výsledek sklizně ani to, co následuje. Tak k čemu přiživovat noční můry? Nedovol, aby se tě zmocnila panika. Nedávej Kapitolu aspoň tohle zadostiučinění. Už tak si toho vzali víc než dost.