Fragment

Názvy a obálky aneb Jak nechat vlka nažrat, aby koza zůstala celá

Zprávy z redakce

V minulých dnech se mezi vámi, našimi čtenáři, strhly bouřlivé protesty jako reakce na plánovaný název očekávané novinky Leigh Bardugo. A protože nejsme k vašim názorům lhostejní, rozhodli jsme se na vaše připomínky zareagovat a název změnit. Takže dobrá zpráva pro všechny, kteří to náhodou ještě nezaznamenali jinde – na podzim u nás vyjde Zjizvený král, a ne Král a démon, jak bylo v plánu původně.

A protože bychom rádi, abyste viděli obálkové martyrium (protože občas to opravdu utrpení je) i z druhé strany, rozhodli jsme se trochu vás do téhle části redakční práce zasvětit a zodpovědět dvě nejčastější otázky, které se v souvislosti s novými, většinou ostře sledovanými tituly na našich sociálních sítích objevují. Ty otázky jsou Proč jste nenechali původní obálku? a Proč jste změnili název?

Takže hezky popořadě. Důvody, proč nepřejímáme původní obálku, jsou v zásadě dva: nelíbí se nám, nebo je moc drahá. Druhý případ platí často pro obálky, na kterých se obrazové motivy prolínají s písmem, které je originálně navrženo pro daný titul. Nepracuje se s ilustracemi a fotkami z fotobank, ale s materiálem exkluzivně vytvořeným pro danou knihu, což se samozřejmě promítá do ceny. Jindy se nám zase původní obálka nehodí koncepčně, protože chceme dílo zařadit do nějaké edice, která se vyznačuje jiným designem, a tak dále a tak dále.

S obálkou úzce souvisí i název. Pokud přebíráme původní obálku, musíme název často přizpůsobit tak, aby se do obálky „vešel“. Tak tomu bylo třeba právě v případě King of Scars, kam se nám skvěle hodilo tříslovné pojmenování Král a démon, které počtem písmen na řádek odpovídalo originálnímu rozložení textu. Podobný případ nastal i u Klanu, kde jsme museli název umístit na velmi malou černou plochu uprostřed obálky, a proto jsme se rozhodli pro vertikálně orientovaný čtyřpísmenný název (který je navíc dobře čitelný na zmenšené obálce – dobrá čitelnost názvu je pro nás dalším důležitým kritériem, protože řada čtenářů si vybírá tituly na internetu nebo v papírových katalozích). 

Názvy ale samozřejmě neměníme svévolně – vždy si necháme poslat tipy od překladatele a své si řekne také odpovědný redaktor, který knihu četl. Změny názvu navíc často podléhají schválení zahraničního licensora/autora. Procesem externího schválení prošla například nová Paoliniho kniha Poutník, čarodějnice a červ (v originále The Fork, the Witch, and the Worm). Vždy chceme mít jistotu, že se název ke knize hodí a vystihuje její obsah (což může jít někdy paradoxně i proti původnímu titulu). Často se nám také stává, že v angličtině/němčině/ruštině zní nějaký název úderně a trefně, ale při doslovném překladu do češtiny se změní v cosi nejasného, rozplizlého, případně směšného. Třeba u knihy Hate list jsme z tohoto důvodu ponechali název zcela v angličtině – žádný český překlad nebyl totiž schopný přesně vystihnout původní vyznění. U série DIMILY jsme zase místo lpění na doslovném Zmínila jsem, že… název zjednodušili na Víš, že…

Občas je to boj o slovíčka i v rámci redakce, kdy někomu se víc líbí Má chudinka Jane a někomu Má ubohá Jane, někdo by dal přednost Zlatavému nebi a jiný chce zase Nebe ze zlata, ale nakonec vždycky dospějeme k řešení, jehož hlavním cílem je spokojenost vás, našich čtenářů. A když spokojení nejste, mrzí nás to, ale ne vždy se dá zavděčit všem a občas musíme udělat kompromis – ať už z technických, nebo finančních důvodů. Nicméně doufáme, že i přes občasnou nespokojenost nám zachováte přízeň a že budou stále převažovat knihy, které jsme podle vás udělali dobře :)

 

Albatros Media newsletter

Zajímá Vás, jaký knižní hit právě vychází, na jaké zboží je výhodná sleva, jaká běží soutěž o ceny? Přihlášením k odběru našich e-mailových novinek souhlasíte se zpracováním osobních údajů.