V prvním článku naší nové série Making of jsme se dozvěděli, co obecně znamená práce na rukopisu a jak probíhají první kontakty mezi autorem a nakladatelstvím. Dnes se detailněji podíváme na to, jak taková práce konkrétně vypadá a jaké změny musel při editaci své knihy udělat autor Kaziměstů Martin Bečan.

„Při první informativní schůzce s autorem se většinou pobavíme o celkové podobě knihy a o autorově představě, co by čtenáři měla sdělit – jestli má nějakou hlavní myšlenku – a co autor osobně v knize vidí,“ říká redaktor Fragmentu Vojta Záleský. „Na tom založíme celou naši následující práci. Skvěle to autorovi dodá elán a touhu na sobě (i knize) pracovat. Bylo pro mě tedy důležité seznámit se s Martinovou vizí knihy, abych mu nevnucoval něco, co sám nechce. Když je třeba zapracovat na důležitém dějovém prvku, který doposud v knize nefunguje, můžu navrhnout nějaké řešení. U Martina se většinou jednalo o odrazový můstek, protože si sám uvědomil, jak by chtěl text upravit. Poté, co jsme se dohodli na nejdůležitějších opravách, následoval čas, během kterého dostal za úkol popřemýšlet nad knihou a rozmyslet si, co a jak upravit.“

„Úprav bylo opravdu hodně a všechny knížku postrčily o ohromný kus dopředu,“ souhlasí Martin. „Jako nejdůležitější vnímám práci na hlavním hrdinovi. Když se na to dívám zpětně, Mikuláš byl ukňourané přerostlé dítě, které si pořád stěžuje, ale samo nic neudělá. Zařídit, aby si v příběhu prošel vývojem, vzal věci do svých rukou a vyhrabal se z toho srabu, byl docela boj.

Zároveň jsme upravovali strukturu příběhu, přidali kapitolu, odřízli jednu postavu a její roli převedli na Mikulášova tátu. Rodiče hlavního hrdiny nakonec dostali mnohem větší prostor. Taky jsme škrtali dějové linky, které byly jen naznačené a nikam nevedly. Mám totiž tendence megalomansky plánovat dopředu, vymýšlet si projekty, které pravděpodobně nikdy nenapíšu, a odkazy na ně strkat do rozdělané práce.“

Úpravy

„Druhá schůzka už šla přímo k jednotlivým úpravám,“ říká Vojta. „Použili jsme u toho rozvrh děje, který je v tvůrčím psaní známý jako ‚hrdinova cesta‘ (konkrétních způsobů rozvrhů děje je několik, ale zásadní body mají stejné). Výborně to autorovi umožní uvědomit si, jak vypadá mainstreamový text, a pomůže mu v orientaci v samotném ději – včetně toho, že si přesně určí, kde jsou problémy textu a jak je odstranit. Vidí tedy, co musí udělat, aby fungovaly všechny tři akty děje, a zároveň se dozví, kde nejlépe naplánovat nějaké zvraty.

Na tomto příkladu si pak autor většinou uvědomí, že řešení problémů v textu je velmi jednoduché. I když to někdy bohužel znamená části textu přepsat. Přepisování – tedy editace textu – je v tvůrčím procesu samozřejmě nevyhnutelné a autor tedy nemá důvod být z toho nějak skleslý. Profesionál ví, že škrtnuté věty může použít jinde, a nemusí je tedy oplakávat. Jde mu hlavně o dobrý výsledek, a ne o osobní citové vazby na hezky napsaný odstavec.“

„Na většině věcí jsem se s Vojtou shodl,“ navazuje Martin. „Na argumentování, co přepsat a co ne, došlo až v případě dvou dějových linek, respektive dvou světů, které v Hvězdopravci jsou – reálného a snového. V příběhu hlavní hrdina mezi oběma světy střídavě přechází. Vojta přišel s nápadem, abychom Mikuláše nechali v reálném světě spát po celou dobu tak, aby se snové sekvence odehrávaly hned za sebou a k přecházení mezi sny a realitou nedocházelo. A i když jsem z úvodní schůzky odcházel přesvědčený, že přesně tak to uděláme, nakonec se mi to rozleželo v hlavě a rozhodl jsem se střídání realit v příběhu zachovat. Jestli jsem se rozhodl správně, to ať posoudí čtenáři.“

Titul Hvězdopravec je právě v prodeji.