Co znamená a jak vlastně vypadá redakční práce na rukopisu? Co všechno tahle čtyři slova obnáší? To vám v nové sérii článků „Making of“ osvětlí náš redaktor a zároveň aktivní spisovatel Vojtěch Záleský. V prvním článku na toto téma si o radostech i strastech přípravy knihy povídal s Martinem Bečanem.

Když nakladatelství zařadí rukopis do edičního plánu, běžnou věcí je následná redakční práce – zvlášť v případě začínajícího autora, který ještě nenasbíral tolik zkušeností. Přesto se za úpravy v knize nemusí stydět ani zkušenější spisovatel. Martin, jemuž u nás v březnu vyjde už druhá kniha, Hvězdopravec, má s úpravami také své zkušenosti.

První krok

„Počítal jsem s tím,“ říká Martin. „Když se člověk totiž začne o psaní zajímat trošku víc, dostane se postupem času k informacím o tom, jak celý proces vydávání knih funguje a že je potřeba ještě na rukopisu pracovat s redaktorem. Je to popravdě jedna z prvních otázek začínajících autorů na facebookových skupinách a online fórech o psaní, a totiž jestli a jak moc jim bude nakladatel do textu zasahovat a jestli je možné se úpravám bránit.

Když jsem nabízel ve Fragmentu Kaziměsty, čekal jsem podobný přístup. Proto mě překvapilo, že jsme vlastně pracovali jen na stylistice a pravopisu, ale s příběhem samotným, postavami ani s čímkoliv dalším se nehýbalo. Byl jsem proto rád, že si na Hvězdopravci doopravdy vyzkouším, jaké to je na rukopisu s redaktorem pracovat.“

„Redakční práce není nic, z čeho by se autor měl hroutit,“ vysvětluje věc z druhého pohledu Vojta. „Redakce má svůj standard ohledně toho, na jaké úrovni by měly vydané rukopisy být. Takže když se rozhodneme na knize dál pracovat, znamená to, že se nám velmi líbí a že práce na ní za to stojí. Nejčastěji k nám chodí rukopisy od začínajících autorů, kteří ještě nemají tolik zkušeností se samotným řemeslem. Proto je i následující fáze úprav výbornou možností, jak jim předat ono mytické know-how, spojené s rychlokurzem tvůrčího psaní.“

Setkání v redakci

„Z prvního setkání, kde jsme řešili, jak na úpravy půjdeme, jsem byl nadšený,“ pokračuje Martin. „Bylo mi jasné, že má Hvězdopravec nedostatky, takže jsem byl rád, když jsme je dokázali pojmenovat a vymyslet řešení, jak s nimi naložíme. Dali jsme příběhu pevnou strukturu a zařídili, aby hlavní hrdina nebyl na pěst. Teprve při práci na Mikulášovi jsem poprvé doopravdy pochopil, co to znamená, když se postava v příběhu vyvíjí.“

„Při práci s autorem je důležité zjistit, kde má rukopis slabiny a na čem se dá pracovat. A říct si bez obalu, co funguje a co ne,“ dodává Vojta. „Pro autora není snadné si uvědomit, že musí na papír dostat správné množství informací, aby byly všechny dějové prvky a motivace pochopitelné. Často se stane, že nepovažuje za důležité vypíchnout v textu určitou věc, protože mu v jeho hlavě vše dává smysl. Právě pohled zvenčí vždy napoví, že je třeba něco více promyslet, více se na něco zaměřit, aby čtenář měl jasnou představu, co čte a co se děje, protože autorovi do hlavy nevidí. Vždy ale respektujeme autorskou vizi. V konečné fází vždy vítězí to, co chce sám spisovatel. My v redakci mu jen pomůžeme si to uvědomit.“

Pokračování čekejte v dalším článku.