Tvůrčí proces je záhadná věc, která někdy funguje a někdy zase ne. Rozhodně to ale není jako v Californication, kde si chudák Hank Moody projde krizí v jedné epizodě a pak znovu jen tak přes noc napíše román generace.

Minule jsem skončil u toho, co chci psát a jakou formou, tedy dobrodružný příběh pro dívky formou novely (stravitelnost je nezbytná). Jak ale rozhodnout, o čem by to mělo být a aby to nebyla nuda? Jak přinutit toho výrostka, aby zahodil cigaretu, vypnul Hru o trůny a přečetl si mou knihu?

Když už si chladně vyberu komerční kalkul, musím se alespoň seznámit s příbuznou literaturou. Jako správný spisovatel si tedy projdu spousty tematicky a žánrově stejných knih, ze kterých se chystám krás… ehm, inspirovat, abych měl představu o tom, jak píše moje konkurence (která je navíc už dlouho tištěná, a tudíž úspěšná). Zjistím tak, jak uvažuje jiný autor o podobném tématu. Jak pak taková krád… ee, inspirace vypadá?

Nastupuje zevrubná analýza. Spisovatel není spisovatel proto, že dokáže něco napsat, ale proto, že dokáže analyzovat vše kolem sebe a pak to smysluplně a s určitým záměrem použít v prospěch toho, co si vymyslel. Protože když chci napsat něco, co bude stejně zábavné jako to, co jsem četl, promyslím si, jak mí vyvolení píší věty, co s nimi zamýšlí a jak budují příběh a atmosféru.

Není to jen o stylu, ten se časem vyvine v něco jedinečného (což souvisí s tím, že hodně napodobujete to, co máte rádi. I když napodobujete… prostě opisujete věty). Jde o to zjistit, proč je knížka čtivá a co na mě působí. Když zjistím, proč se mi líbí tenhle zvrat nebo tamta postava a tamto vyvrcholení, mám vyhráno (jak už zaznělo - práci s tím, jak napsat dobrou knihu, už udělal jiný spisovatel za vás). Protože ale nechci, aby se mi cizí styl přejedl, nechám si jejich knihy nedočtené a pokračuji v nich v dobu, kdy se sám chystám psát. Každý spisovatel je jako houba a nasává do sebe informace, včetně stylu, jakým je psaná kniha, kterou zrovna čte.

Pak už zbývá jen jedno jediné. Nějak z toho všeho, co jsem načetl jinde, vylouhovat to, co bude vhodné pro mě, a zároveň se zamyslet nad tím, co za dobrodružství bude asi v módě dnes. Nechci, aby čtenáře nudilo něco obyčejného. Proto se budu snažit najít něco, co baví nejenom mě, ale co má i potenciál bavit i ostatní. A pak z toho vykřešu něco pokud možno originálního a neotřelého.

Co dál? Přece vymyslet konečně, o čem že to vlastně bude, a to pořádně.