Máte v hlavě skvělý příběh. Vymyšlený svět. Hlavní hrdinka má traumatickou minulost, milostný protějšek dokonale ostrou čelist a záporák motivaci, která se nedá zpochybnit. Otevřete dokument, napíšete první kapitolu… a o pár týdnů později místo psaní třicáté kapitoly už dvě hodiny vybíráte font na obálku. Jak z téhle pasti ven?

Elise Kova, autorka oblíbené série Čarodějka (jejíž poslední díl vychází tento týden) a série Akademie Arcana (kterou pro vás chystáme na HumbookFest), pro to má naprosto výstižný výraz: produktivní prokrastinace. Děláte něco, co s vaší knihou souvisí, takže máte pocit, že pracujete – jenomže hotový rukopis se tím vůbec nepřibližuje. A podle Elise je právě dokončení knihy jedna z nejdůležitějších věcí, které může začínající autor udělat. Jak tedy přežít první draft a dostat se až k vytouženému slovu „konec“?

Dovolte prvnímu draftu být špatný

Možná nejdůležitější rada zní zároveň jako ta nejděsivější: první draft nemusí být dobrý. Jeho hlavním úkolem je existovat. Jedna z největších pastí čeká na autory v okamžiku, kdy svůj rozepsaný text začnou porovnávat s knihami v knihkupectví. Jenže srovnáváte něco, co je teprve ve fázi vzniku, s románem, který má za sebou několik kol úprav, redakci, korektury a další práci.

Sama Elise uvádí, že finálně vydaná podoba Akademie Arcana byla až desátou verzí rukopisu. Základ příběhu zůstal, ale zápletka i samotný text prošly rozsáhlými změnami. Takže pokud vaše první kapitola zatím nevypadá jako něco, za co vám zítra nejvěhlasnější nakladatelé nabídnou sedmimístnou částku, nepropadejte panice. Na to všechno je čas. Nejdřív potřebujete mít co upravovat.

Při psaní needitujte

Napíšete odstavec. Přečtete si ho. Přepíšete. Přečtete ho znovu. Změníte další tři slova. Přečtete. Dvě ze slov vrátíte zpátky. A najednou je noc a váš román povyrostl o… wait for it… závratných 87 slov. Elise má během psaní jasné pravidlo: needitovat! Maximálně se vrátí o dva nebo tři odstavce, aby si připomněla, kde skončila, a znovu díky tomu chytila rytmus scény. Smyslem takového návratu ale není opravovat, nýbrž se zorientovat a pokračovat.

Možná totiž jinak strávíte tři hodiny leštěním dialogu, který při druhém draftu kompletně vyhodíte. Pokud vás během psaní napadne něco, co musíte později opravit, poznamenejte si to bokem. Třeba: „V první části víc rozvinout romantické napětí.“ Nebo: „Někde mezi sedmou a desátou kapitolou dát hrdince dýku.“ Po dokončení draftu z takových poznámek vznikne praktický seznam pro první kolo úprav. Teď ale pokračujte vpřed.

Udělejte z osnovy kostru příběhu

Ne každý autor plánuje. Někdo potřebuje podrobnou osnovu ještě předtím, než poprvé uhodí do klávesnice, a někomu žije kniha vlastním životem a on není ani tak tvůrce děje, jako spíš jeho zapisovatel. Pokud ale patříte k první skupině, můžete osnovu využít jako jakýsi draft nula. Elise při plánování některých knih postupuje po kapitolách. Z jednoduchých jednořádkových poznámek postupně vytváří podrobnější shrnutí, přidává další informace a nakonec má před sebou kostru celého románu. U třetího dílu Akademie Arcana měla její osnova přibližně 43 000 slov, zatímco první draft nakonec dosáhl na 140 000.

Nemusíte samozřejmě napsat novelu ještě předtím, než začnete psát román. Tenhle jednoduchý princip ale může pomoct: místo děsivého „musím napsat celou knihu“ si řekněte, že jen postupně rozšiřujete to, co už máte. Kostra dostane svaly, kůži, vlasy… a najednou před vámi leží hotový rukopis.

Snižte laťku. Ano, vážně

Píšete fantasy a představujete si epický román o 120 000 slovech? Fajn. Ale nikde není napsáno, že první draft musí mít 120 000 slov. Pokud vás představa cílového rozsahu paralyzuje, Elise doporučuje číslo jednoduše snížit. Místo 120 000 zkuste 90 000, 85 000 nebo klidně 80 000. Při editaci můžete zjistit, že potřebujete další dějovou linku, několik scén navíc nebo víc prostoru pro romantický vztah. Text tak během dalších verzí přirozeně naroste. Mnohem důležitější je zažít okamžik, kdy si můžete říct: Napsal/a jsem knihu. Dokončený první draft vám dá nejen materiál pro další práci, ale hlavně motivaci pokračovat.

Najděte si vlastní způsob psaní

Internet vám ochotně vysvětlí, že správný spisovatel vstává v pět ráno, dá si ledovou sprchu, proběhne se kolem bloku, napíše 2 000 slov, zamedituje si a v 7:30 už má hotovo. Pokud váš ideální spisovatelský režim vypadá úplně jinak, gratulujeme: jste normální. Někomu vyhovuje psát každý den stejný počet slov. Jiný zvládne párkrát za měsíc několik intenzivních psacích dní. A podle Elise se ideální metoda u stejného autora může měnit klidně i knihu od knihy.

Doporučuje proto sledovat, kolik toho v průběhu dne napíšete a za jakých podmínek. Funguje vám nejlíp ráno? Večer? Kavárna? Absolutní ticho? Tři hodiny v kuse, nebo spíš oddělené dvacetiminutové sprinty? Experimentujte a sledujte výsledky. Cílem není psát tak, jak by se „mělo“, ale zjistit, jak dokážete psát právě vy.

Když se zaseknete, přeskočte problém

Máte před sebou velkolepou bitevní scénu. Armády se střetnou, hradby padají, hrdina tasí meč… a vy už čtyřicet minut zíráte na kurzor. Tak ji přeskočte. Elise v prvních draftech občas složité scény pouze shrne pomocí výrazně označené poznámky. Třeba ve stylu: <<< epická bitva na hradbách pokračuje do podzemí a končí smrtí krále >>>. A pak prostě píše dál. Samozřejmě není ideální poslat redaktorovi rukopis, ve kterém každá třetí kapitola obsahuje <<< TADY SE STANE NĚCO HUSTÝHO >>>. Pokud vás ale jediná scéna drží na místě několik dní, placeholder může být mnohem lepší než úplné přerušení psaní. Vrátit se můžete kdykoli později.

A hlavně: věřte procesu

Tohle může být pro autora první knihy nejtěžší část. Pokud jste ještě nikdy neproměnili chaotický první draft v hotový román, těžko se věří, že z té změti scén, poznámek a dialogů jednou opravdu vznikne kniha. Jenže právě od toho jsou další drafty. Elise přirovnává celý proces k horské dráze. Nemusíte rozumět každému šroubku a výpočtu, díky kterému funguje. Prostě nastoupíte, připoutáte se a věříte, že dojedete na konec. Možná budete cestou několikrát křičet a minimálně jednou litovat svých životních rozhodnutí, ale to už k horské dráze – a očividně i k psaní knih – patří.

První draft tedy nemusí být krásný, vybroušený ani bez jediné opravy připravený k vydání. Musí být hlavně dokončený. Protože špatnou scénu můžete přepsat, chybějící dějovou linku doplnit a plochou postavu rozpracovat. Prázdnou stránku ale editovat nejde. Takže zavřete Pinterest s inspirací na obálku, přestaňte po sedmnácté přepisovat první kapitolu a vraťte se k rozepsanému rukopisu. Klidně ať je první draft trochu katastrofa. Přesně od toho tu totiž je 🖊️😉