Knihy mě provázejí celým životem a považuji je za jeden z nejušlechtilejších vynálezů lidstva. Od malička jsem miloval vůni knih, ačkoliv jsem nebyl žádný velký čtenář. To se změnilo v momentě, kdy jsem objevil svět foglarovek a mayovek – v té chvíli jsem byl ztracen. Dnes se v sobě snažím skloubit čtenáře, redaktora a překladatele. Občas si připadám jako Jekyll & Hyde, když v noci přepínám z denní redaktořiny a světa dětských knížek na noční překládání ruské beletrie. Ale pak držím v ruce knížky, které jsem redakčně připravoval či naopak překládal, a po rozdvojení není ani stopy… jen čirá radost.

Když jsem jednou po mnoha letech potkala svoji učitelku ze základky a řekla jsem jí, že pracuji v nakladatelství, prohlásila, že ji to vůbec nepřekvapuje. Prý jsem četla pořád a všude. Celkem mě to tehdy zarazilo. Nikdy mne nenapadlo, že moje láska ke knihám byla viditelná už tehdy. Ale je to tak. Čtení stále považuji za jednu za nejzábavnějších činností a nos mám ponořený do knihy každou volnou chvíli.Knihy stály i za mým osudovým rozhodnutím. Když jsem po ukončení studií hledala svoji první práci, měla jsem na výběr ze dvou možností. Vybrala jsem si nabídku za méně peněz, s hodinovým dojížděním, ale v nakladatelství. Vyšší plat a kancelář pět minut od domova šly stranou. Od té doby pracuji pro nakladatelství Fragment. Začala jsem v redakci jako asistentka šéfredaktorky, pokračovala v obchodu jako vedoucí expedice, na mateřské jsem pracovala pro Knižní klub Fragment, abych nakonec zakotvila v redakci jako výtvarná redaktorka. Mým každodenním dobrodružstvím je organizace tvůrčího procesu spojeného s přípravou grafické podoby obálek a s tvorbou názvů a textů na knihách. Také pročítám stohy rukopisů a hledám autory, jejichž knihy se budou českým čtenářům líbit. Některé z nich jste už možná objevili i vy – Leigh Bardugo, Chrise Colfera, Joelle Charbonneau, S. J. Kincaidovou nebo Marii Rutkoski. Doufám, že další časem přibudou a já budu u toho.

Když jsou vaši rodiče knihomolové, je těžké se touto nebezpečnou chorobou nenakazit (pokud tedy nemáte vrozenou imunitu, jako můj bratr). Pokušení totiž číhá na každém kroku! Jednou jsem si z naší knihovny vybrala tlustý svazek Hrabě Monte Cristo, což táta okomentoval slovy: „To není román pro malé holky.“ Se vzdorným „tak-mě-sleduj“ jsem během týdne zhltla všechny tři díly. Alexandre Dumas st. končí svůj příběh slovy:  „… celá lidská moudrost je obsažena ve dvou prostých slovech – ČEKAT A DOUFAT!“ A já se podle toho zařídila. Jelikož se knihomolství projevuje zejména neustálým nutkáním kupovat další knihy (nad čímž plakala nejen rodinná pokladna, ale zejména můj muž), řešení bylo nasnadě. Stačí si najít práci, kde mě za čtení budou platit a knížky budu mít zdarma. Takže jsem čekala, doufala - a teď mě tu máte! Pozice literární redaktorky ve Fragmentu je můj splněný sen. Můžu díky ní utíkat do fantazijních světů, střídat dětské knížky s těmi pro YA čtenáře, romantiku s dobrodružnými příběhy… a prožívat s hrdiny a hrdinkami stovky životů. Co víc si přát?!

Práce knižní redaktorky v sobě snoubí mé dvě velké lásky – děti a knihy. Na redaktorské práci se mi líbí především její rozmanitost. Baví mě připravovat knížku od počátku – od zrození nápadu až k její finální vytištěné podobě. Je to mnohdy dobrodružná a leckdy spletitá cesta, ale stojí to za to. Spolupracuji s celou řadou skvělých autorů – spisovatelů i ilustrátorů, jichž si velice vážím, a jsou pro mě velkou inspirací. V redakci mám na starosti především původní českou literaturu pro děti a mládež, pohádky pro nejmenší, beletrii pro začínající čtenáře, ale i populárně-naučné knížky pro děti. Knížky mě obklopují v redakci i doma. Mají v sobě kouzlo tajemství a poznání, ale i příslib klidu a pohody. Jejich vůně se mi asi nikdy neomrzí.

„Za to, že si čte pod lavicí Ságu rodu Forsytů, snad ani nemůžu dát poznámku,“ komentovala češtinářka moje studijní nasazení. Knížky mi totiž dělaly společnost nejen ve volném čase, ale prakticky pořád, což se některým lidem (zejména matikářům) moc nelíbilo. Jako spoustu dalších knihomolů mě záliba ve čtení přivedla ke studiu jazyků a literatury, v mém případě se zaměřením na střední Evropu. Efekt to však mělo přesně opačný, než jaký jsem čekala. Komu by se po nekonečném Mickiewiczovi a Słowackém chtělo číst ještě něco pro radost? Proto když se objevila příležitost pracovat jako literární redaktorka ve Fragmentu, neváhala jsem ani chviličku. Konečně jsem se mohla vrátit k takovým knihám, které mě vždycky bavily. A má to i jiné výhody. Za to, že čtete, vás tu místo poznámky pochválí, a ještě vám poradí, po jaké knížce sáhnout příště. Příběhy se spoustou postav, spletitými vztahy a ideálně pěkně dlouhé? Tak ty mě dosud neomrzely. A pokud ani vás, nebojte, pořád hledám další.

Jako malá holka jsem každou volnou chvilku trávila s knížkou. V knihovně a antikvariátech jsem byla několikrát do měsíce. Ale hlavně jsem si od dětství představovala, že budu mít jednou obrovskou knihovnu přes celý obývák, ve které budou všechny ty skvosty uloženy – počínaje klasickými pohádkami, Sekorou, Čtvrtkem, Lindgrenovou, Foglarem, Stanislavem Rudolfem, Dostojevským, Bulgakovem a Lustigem, Agathou Christie a Márquezem či Murakamim konče. A to je jen zlomek autorů, kteří mě během mého života ovlivnili. Už na střední škole jsem totiž tušila, že matematika a fyzika asi nebudou mými oblíbenými předměty, a proto se mé další kroky ubíraly směrem k literatuře a českému jazyku. V nakladatelství mám na starosti výukové materiály pro žáky a studenty, ale také beletrii a populárně-naučnou literaturu pro děti a teenagery.

Já a knihy jsme k sobě vždy neodmyslitelně patřily. Troufnu si tvrdit, že po „máma“, „táta“ a „papu“ byla „kniha“ čtvrté slovo, které jsem uměla říct (je třeba mít srovnané životní priority). Od chvíle, kdy jsem se naučila číst, jste mě v podstatě nemohli vidět bez knížky. Ve škole jsem poznámky moc nedostávala, ale kdyby ano, zněly by nejspíš: „Tajně si čte pod lavicí a myslí si, že ji přitom nikdo nevidí.“ Ráda bych se tenkrát soustředila na všechny ty algoritmy, buněčné procesy a (pro mě nejspíš navždy nepochopitelné) fyzikální jevy, ale fantazijní světy mých oblíbených autorů byly o tolik lákavější! Když jsem dospěla do puberty, vozila jsem s sebou kapesní vydání svých oblíbených knih i na diskotéky – co kdybych se náhodou nudila? A tak jsem v podstatě ani nemohla skončit nikde jinde než v nakladatelství. A protože jsem vystudovala jazyky a pedagogiku, mám teď na starosti hlavně překladovou literaturu pro děti, kterým bych chtěla zprostředkovávat zábavné, poučné a co nejkvalitnější knihy – aby si zamilovaly literaturu tak vášnivě jako já.

Kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám. Ke knihám mě přivedla touha psát. A protože se knížka sama nenapíše (možná), odhodil jsem všechny povinnosti stranou a začal se tomu věnovat. Pídil jsem se po tom, co všechno musím umět a znát, a chtěl jsem i vědět, jak to s knihami chodí obecně i v zákulisí. A tak jsem se dostal k redaktořině a najednou věděl, co chci v životě dělat. Následoval rychlý sled událostí, který by matematik znázornil jako křivku, pojmenoval sinusoidou a vymezil by dna a vrcholy. Z touhy změnit svět literatury převratným románem a pak si užívat na pláži v Kalifornii se stala touha napsat dobrou knížku – což se mi splnilo a světlo světa spatřila historická gangsterka Ďáblovo zlato (MOBA, 2020; Zvláštní cena poroty Ceny Jiřího Marka za nejlepší českou detektivní knihu, 2021). Následoval druhý sled událostí (opět sinusoida s víceméně stejným průběhem vrcholů a pádů), který vyvrcholil provozováním lekcí tvůrčího psaní, redaktořinou na plný úvazek a tím i splněním snu pracovat v nakladatelství. Ve Fragmentu mám na starost Hvězdu inkoustu a věnuji se hlavně fantasy, sci-fi a původním rukopisům.