Úvod > O nás > Aktuality > Jan Vodňanský a jeho nápady

Jan Vodňanský a jeho nápady

31. 03. 2014

Právě vychází rozverná knížka Máme doma gorilu, a tak jsme se zeptali jejího autora na několik věcí, třeba, kam chodí na nápady.

Milý pane Vodňanský, máme radost z Vaší nové knížky Máme doma gorilu . Děti si v ní předříkají tolik pěkných básniček, přečtou pohádky a prohlédnou povedené obrázky pana Aloise Mikulky.

K tomu prohlížení si děti poslechnou, jak zpíváte třeba Slůně stůně. Zrovna u téhle písničky jste napsal hudbu i slova. Napadly vás nejdřív verše – Slůně stůně, nachladlo v sobotu, kape mu z chobotu – a pak jste si k veršům vymýšlel melodii? Napsat písničku, aby děti chytla, není jen tak. A také děti na vás mají několik dotazů.

 

Jak píšete?

1. Ve sprše?

2. Na procházce?

3. V tramvaji?

4. Když si koušete tužku a díváte se z okna?

5. V noci, když nemůžete usnout?

6. V čekárně u zubaře?

7. V zoologické zahradě!

8. V cirkusu?

 

Copak verše se dají zapsat na manžety, na okraj novin, na pivní tácek, taky do zápisníčku, pokud ho máte s sebou, ale jak si zapisujete noty, co když jste zrovna na procházce, broukáte si melodii a zčistajasna vás napadne ten správný nápěv. Nebojíte se, že ho zapomenete?

 

                               

 

Tak se vám hlásím, milí malí i velcí čtenáři, nad kupou vašich dotazů. Jsem moc rád, že vás na mých básních a písničkách zajímá tolik věcí, třeba jak vznikly. Tak píseň „ Slůně stůně“ mě napadala najednou, tedy její slova i hudba zároveň, prostě když jsem psal text, už jsem si ho zpíval nebo alespoň broukal na tu melodii. No a teď tady mám další pěkné dotazy: třeba, jak píšu? A už se hlásí moje pravá ruka, že je to právě ona, která píše. Ano, je to pravda, jenomže ta ruka dostává odněkud pokyn a taky nápad, co má vlastně zapsat. A tady už to začíná být zajímavé. Odborníci říkají, že to přichází odněkud z mozku, tedy z hlavy. Ale jak se tam ten nápad, který poňouká ruku, aby jej napsal, vyklube? Tak to je právě ta záhada.

A zvědavé děti nabízejí v dotazech i místa, kde bych mohl získat tu pravou inspiraci, to pravé naladění, aby se nápady jen hrnuly. Tak třeba ve sprše. Tam určitě některé vznikly, jiné zase ve vaně, některé i v bazénu, v řece a dokonce i v oceánu. Tam se toho opravdu moc napsat nedá. Tak si takový nápad musím zapamatovat, když jako správný obojživelník vylezu na souš. Často se mi ho pak podaří opravdu zapsat. Pokud se ovšem nestane, že do mořských vln za mnou přiletí vzápětí další nápad, nebo dokonce celé hejno nápadů – to pak vyhraje ten poslední a ty, co přiletěly před ním, bývají navždy zapomenuty. I mezi nimi jsou ovšem čestné výjimky, které se po letech samy vynoří ze tmy zapomnění. To při cestování v tramvaji je mnohem větší šance, že si nápad stačím poznamenat do sešitku, který mívám vždycky v kapse. Někdy se ovšem stává, že tramvaj je tak nacvaknutá a pak není snadné vytáhnout z jedné kapsy sešit a z druhé tužku.

Přiznám se, že jsem ještě nezkoušel zapisovat nápady při jízdě na neosedlaném koni, na velbloudu, při šplhu obouruč, zavěšený za nohy na kruzích v jemném pohupu, při přeskoku koně na šíř bez madel, nebo při jízdě na vodních lyžích. Ne, že by nápady nepřicházely i v takových momentech. S oblibou přilétají v celých rojích. Naštěstí nevyhledávám podobné adrenalinové činnosti moc často. Děti bývají – jak známo - zdravě zvědavé a dovedou se zeptat – ovšem i hodně osobně. Zvláště, když jsou to moji vnuci Šimon a Mikeš. „ Dědo a proč jsi starej?“ A než se mi podaří vtipně odpovědět, následuje další otázka, „A kdy jsi byl novej?“

Tak tedy odpovídám nejen svým vnukům, ale i všem dětem, které baví číst moje básničky a pohádky a zpívat písničky. „Novej“ jsem zrovna teď, když mi vychází nová knížka „ Máme doma gorilu“ s hravými nestárnoucími a půvabnými obrázky Aloise Mikulky. Tak taková radost mne vždycky znova nahodí, omladí a vyladí k dalším nápadům. Proto se těším, že „novej “ budu ještě vícekrát, a to především díky vám, čtenářům, a taky díky vám, dospělým, když básničky a pohádky předčítáte těm úplně malým, kteří si je ještě sami přečíst neumí. A písničky? Ty vám všem rád zazpívám v programu „Dejte mi pastelku – nakreslím pejska“.

 

Jan Vodňanský

 

Zprávy z redakce

11. 06. 2017

Zápisník malého zálesáka je už na pultech knihkupectví, těšte se na Turistický zápisník!

V květnu (více než před dvěma týdny) jsme vydali praktický zápisníček pro všechny děti od... [více]

09. 06. 2017

Proč je na světě tolik bohů?

Určitě si každý z nás někdy položil otázku, v čem se liší křesťanství od budhismu, jaký je... [více]

Aktuality

13. 06. 2017

Nepište do šuplíku, pište pro nás!

Vyhlašujeme 2. ročník literární soutěže „Hvězda inkoustu“ a tentokrát hledáme autora fantasy s... [více]

29. 03. 2017

Staň se Ambasadorem Humbooku

Miluješ knihy? Žiješ literaturou? Jsi knihomol každým coulem? Až tak, že máš vlastní blog, booktube... [více]