Život na nitkách aneb jak to vidí pan Spejbl a Hurvínek

V Nakladatelství Fragment vychází již 20. 6. titul, který potěší všechny příznivce trefného humoru. Téměř 70 sloupků vyjadřuje bezprostředně a bez cenzury názory pana Spejbla a Hurvínka na současnou společnost a politickou scénu. Autorkou textů, které vycházejí již přes tři roky a u čtenářů se setkávají s velkou odezvou, není nikdo jiný než Helena Štáchová!

Již před více než třemi lety začala Helena Štáchová přispívat do deníku Metro sloupky, které jsou odrazem aktuální politické a společenské situace. Dle slov autorky poskytují politici tolik materiálu, že o témata opravdu není nouze. Články jsou o to zajímavější, že jde o pohled karikujícíma očima pana Spejbla a Hurvínka. Svou troškou přispívají také jejich dámské kolegyně Mánička a paní Kateřina.

„Humor je, když se přesto smějeme, pravil kdysi kdosi moudrý. A smát se natruc osudu, ze vzdoru, přes slzy nebo proto, že nám nic jiného nezbývá, to my, Češi, umíme. Nikdy se nevyrojilo tolik vtipů jako v časech, kdy nám nebylo nejlépe. Věrna této tradici jsem začala psát sloupky do Metra.“ Tak svou tvorbu komentuje autorka.

Každý příspěvek v knize dokreslují ilustrace malíře a karikaturisty Jiřího Slívy.
  

Anotace:

Politický a společenský život současnosti aneb jak to vidí Spejbl, Hurvínek a jejich dámské protějšky.
Kniha obsahuje téměř 70 sloupků na nejrůznější témata, např.:

• Elita národa
• Sexy mozek
• Hurvínek jde na lup
• Šťabajzna se psem
• Tahle země není pro starý
• Papežovy kondomy
• Jak mazánek s kolibříkem spapali bonboniérku

125x195 mm, brož., 136 str., 149 Kč
Autorka: Helena Štáchová
  

Ukázka z knihy:

Vzdělání škodí – 26. 6. 2009
Hurvínek vztekle nakopne školní brašnu, která pamatuje jeho třiaosmdesát zbytečných školních let, zatímco Spejbl netečně pokračuje v luštění křížovky: „Neodbytný člověk na šest písmen,“ mumlá si, „ááá, už vím – otrava!“ „To spíš učitel,“ opraví ho synáček. Otec zpozorní. „Kluku, co ti zase vadí na škole?“ „Na škole nic,“ odsekne jeho ratolest, „budova je to pěkná, ale s učiteli se nedá vydržet. A to ještě chtějí vyšší platy!“ „Synu, být v dnešní době učitelem je rizikové povolání, které si žádá zbrojní pas a nervy ze železa!“ „A co my, školáci? Jen se dřeme a nám nedá nikdo nic!“ kvílí kluk. „Ty se tak nadřeš,“ rozzlobí se hlava rodiny, „vždyť nic neumíš!“ „Protože mě v té škole nic nenaučili!“ vzteká se dál školák. „A jak by taky mohli, když sami nic neumí!“ „Jak jsi zase na tohle přišel, Hurvínku?“ „Třeba naše učitelka, ta se mě v jednom kuse na něco ptá!“ žaluje Hurvajz. „A co ty?“ vyzvídá Spejbl. „Nic! Nechám ji, ať si na to přijde sama!“ „Ajajaj,“ zasténá nešťastný rodič v předtuše blížícího se vysvědčení, „to zas bude pohroma! To máš z toho, že se neučíš! Jestlipak víš, co bude z žáka, který se místo učení honí za mičudou?“ „Milionář,“ odpoví chlapeček. „Kluku,“ vede si svou Spejbl, „prachy jsou sice fajn, ale takové vzdělání je k nezaplacení!“ „Taky za něj nikomu pořádně neplatěj. Copak už jsi u nás viděl bohatýho intelektuála?“ trumfuje syn…